Major Tom: Bowieho astronaut napříč dekádami

Původ: Space Oddity (1969)

Major Tom se poprvé objevil ve skladbě „Space Oddity“, vydané 11. července 1969 — devět dní před přistáním Apolla 11 na Měsíci. Píseň, strukturovaná jako dialog mezi pozemním řízením a astronautem jménem Major Tom, vyprávěla o vesmírné misi, která začíná konvenčně, než se propadne do existenciální krize. Jak Major Tom bezmocně pluje ve své plechovce, komunikace s pozemním řízením se hroutí a astronaut zůstává zavěšen mezi hvězdami — ani mrtvý, ani živý, ani pozemský, ani dorazivší do jakéhokoli cíle.

Postava byla částečně inspirována filmem 2001: Vesmírná odysea (1968) Stanleyho Kubricka, který Bowie opakovaně sledoval, ale rychle přerostla své filmové kořeny. Major Tom ztělesňoval úzkosti z technologií, izolace a lidské touhy po transcendenci, které rezonovaly daleko za kontext vesmírného závodu doby vydání písně. Nejednoznačný osud postavy — ztracené ve vesmíru, mimo dosah záchrany, a přesto zakoušející svobodu nedostupnou na Zemi — ustavil šablonu pro filozofická napětí, jež budou definovat Bowieho následující alter ega.

Návrat v Ashes to Ashes (1980)

Nejvýznamnější návrat Majora Toma přišel ve skladbě „Ashes to Ashes“, vydané v srpnu 1980 jako hlavní singl alba Scary Monsters (and Super Creeps). Píseň představovala záměrné znovunavštívení Bowieho nejslavnějšího výtvoru, reinterpretující postavu skrze prisma jedenácti let osobních i kulturních proměn. Zatímco Major Tom z roku 1969 byl postavou kosmického údivu, verze z roku 1980 byla přetvořena v něco temnějšího a deziluzovanějšího.

Píseň přerámovala vesmírnou cestu Majora Toma jako metaforu drogové závislosti — čtení, které Bowieho vlastní zkušenost s kokainem a heroinem v polovině 70. let učinilo neodvratně autobiografickým. Odhalení, že akční hrdina „Space Oddity“ byl ve skutečnosti uživatel návykových látek, zbavilo postavu její romantické mystiky a zároveň přidalo vrstvy psychologické komplexnosti. Major Tom už nebyl ušlechtilý průzkumník ztracený mezi hvězdami; byl závislý plující v prázdnotě vlastního vytvoření.

Videoklip k „Ashes to Ashes“, v době svého vzniku jeden z nejdražších, zobrazil Bowieho v kostýmu Pierrota kráčejícího po pláži, zatímco se za ním sunul buldozer — obrazy kombinující klaunskou zranitelnost s apokalyptickou předzvěstí. Klip upevnil status Majora Toma jako Bowieho nejtrvalejšího fiktivního výtvoru a prokázal schopnost postavy k reinvenci.

Hallo Spaceboy a pozdější odkazy (90. léta)

Major Tom nadále pronásledoval Bowieho tvorbu v průběhu 90. let, byť často nepřímo. „Hallo Spaceboy“ z alba Outside (1995) oslovoval bezejmennou postavu ve vesmíru s naléhavostí a industriální agresí, jež naznačovaly, že postava opět zmutovala, tentokrát v něco fragmentárního a chaotického. Remix skladby od Pet Shop Boys, který se stal hitem v Británii, dále vzdálil postavu od jejích folk-rockových kořenů a přemístil ji do pulzujících rytmů elektronické taneční hudby.

V průběhu tohoto období Bowie příležitostně odkazoval na Majora Toma v živých vystoupeních, rozhovorech a menších kompozičních gestech. Postava fungovala jako opakující se motiv — kotevní bod, k němuž se Bowie mohl vracet, kdykoli chtěl oslovit témata izolace, transcendence či vztahu umělce a prázdna. Major Tom se stal nejen postavou, ale mytologií, kterou Bowie mohl vyvolat frází nebo melodickou ozvěnou.

Blackstar a poslední rozloučení (2016)

Album Blackstar(2016) a jeho doprovodný videoklip obsahovaly to, co mnozí badatelé interpretují jako poslední výskyt Majora Toma. Klip k titulní skladbě zobrazuje mrtvého astronauta s lebkou ozdobenou drahokamy, objeveného na cizí krajině — obrazy široce čtené jako závěr cesty Majora Toma, zahájené v roce 1969 a končící téměř o půl století později, kdy se pozůstatky postavy stávají objektem rituální úcty na vzdáleném světě.

Čteno v souvislosti s „Lazarus“, druhým významným singlem z Blackstar, nabývá smrt astronauta transparentně autobiografického rozměru. Cesta Majora Toma od startu přes plující drift ke smrti zrcadlí Bowieho vlastní trajektorii od mladické ambice přes dekády tvůrčího průzkumu ke konfrontaci se smrtelností, jež definovala jeho poslední dílo. Postava, která začala jako figura sci-fi fantazie, skončila jako nádoba pro nejintimnější a nejuniverzálnější z lidských zkušeností.

Major Tom jako kulturní symbol

Major Tom zaujímá jedinečnou pozici mezi fiktivními postavami rockové hudby. Na rozdíl od Ziggyho Stardusta či Thin White Dukea, kteří byli spjati s konkrétními alby a érami, Major Tom přetrval napříč celou Bowieho kariérou a s každým výskytem se vyvíjel, aby odrážel nové zájmy a okolnosti. Postava fungovala jako zrcadlo Bowieho vztahu k vesmíru jakožto doslovné hranici i metafoře pro neznámo.

Cestu astronauta — ze Země na oběžnou dráhu, do hlubokého vesmíru a ke smrti — lze číst jako alegorii uměleckého života samotného: start do veřejné viditelnosti, dezorientace slávy, postupné vzdalování se od běžné lidské zkušenosti a konečná konfrontace s tichem. Tato vícevrstvá symbolika dodává Majoru Tomovi rezonanci, jež dalece přesahuje specifika jakékoli jednotlivé písně.

Odkaz v populární kultuře

Kulturní dopad Majora Toma dalece přesahuje Bowieho vlastní katalog. „Major Tom (Coming Home)“ (1983) Petera Schillinga nabídl německou synth-popovou odpověď na tuto postavu, zatímco nespočet dalších hudebníků na astronauta odkazoval, citoval ho nebo na něj narážel ve vlastní tvorbě. Postava se objevila v literatuře, filmu, televizi i výtvarném umění a stala se zkratkou pro témata izolace, transcendence a lidské touhy uniknout pozemským omezením.

Provedení „Space Oddity“ kanadským astronautem Chrisem Hadfieldem na palubě Mezinárodní vesmírné stanice v roce 2013, které se stalo jedním z nejsledovanějších hudebních videí v dějinách internetu, prokázalo přetrvávající schopnost postavy uchvátit veřejnou představivost. Major Tom přetrvává jako Bowieho nejuniverzálněji rozpoznávaný výtvor — postava, která stejně jako její tvůrce přesahuje hranice žánru, média a éry a promlouvá k něčemu fundamentálnímu v lidském údělu.