Spiders from Mars: Bowie, Ronson, Bolder a Woodmansey

Vznik a počátky

Spiders from Mars byli doprovodnou kapelou, která doprovázela Davida Bowieho během jednoho z nejzásadnějších období v dějinách rocku. Skupina se postupně vyvinula z volného uskupení hudebníků z Hullu, které Bowie a jeho management na konci roku 1970 najali, v sevřenou, extravagantní formaci, jež přivedla koncept Ziggy Stardust k životu na pódiu i ve studiu. Jejich jméno, převzaté z fiktivní kapely v Bowieho konceptuálním albu, se stalo neoddělitelným od jedné z nejslavnějších kapitol populární kultury sedmdesátých let.

Počátky kapely leží v Bowieho spolupráci s kytaristou Mickem Ronsonem, klasicky školeným hudebníkem z Hullu, kterého Bowiemu v roce 1970 představil producent Tony Visconti. Ronsonova virtuózní kytarová práce a instinktivní porozumění rockové dynamice vytvořily hudební základ, na němž byl zvuk Spiders postaven. Ronson následně přivedl basistu Trevora Boldera a bubeníka Micka „Woodyho“ Woodmanseyho, oba rovněž hudebníky z Hullu, čímž se zformovala klasická sestava.

Klasická sestava

Mick Ronsonzastával roli sólového kytaristy, klavíristy a de facto hudebního ředitele Spiders from Mars. Jeho kytarový styl — osobitá směs surové powerchordové agrese a lyrické, klasicky ovlivněné melodické fráze — dal kapele její zvukový podpis. Ronson se rovněž staral o velkou část vokálních aranžmá a orchestrace a převáděl Bowieho kompoziční nápady do plně realizovaných aranžmá s plynulostí, jakou jen málo jiných spolupracovníků dokázalo nabídnout.

Trevor Bolder, rozpoznatelný svými extravagantními kotletami (jež se staly vizuální obchodní značkou éry Ziggy), dodával solidní, razantní basový základ. Jeho hra vycházela z rockové tradice, ale byla dostatečně flexibilní, aby pojmula jazzově ovlivněné pasáže a art-rockové experimenty charakterizující Bowieho ambicióznější kompozice. Mick Woodmansey přinášel silný, přímočarý bubenický styl, který ukotvoval živá vystoupení kapely fyzickou intenzitou.

Od poloviny roku 1972 sestavu doplnil pianista Mike Garson, jehož avantgardní jazzová senzibilita přidala zvuku kapely nový rozměr. Garsonovo mimořádné sólo ve skladbě „Aladdin Sane“ zůstává jedním z nejslavnějších klávesových výkonů v dějinách rockové hudby.

Hudební identita a zvuk

Spiders from Mars produkovali zvuk čerpající z hard rocku, glamu, proto-punku a art rocku v syntéze, jež byla v době svého vzniku do značné míry bezprecedentní. Ronsonova kytarová práce sahala od drtivého riffu „Suffragette City“po jemná arpeggia „Lady Stardust“, demonstrujíce všestrannost, která kapelu odlišovala od jednodimenzionálnějších glam rockových formací tehdejší doby.

Rytmická sekce Boldera a Woodmanseyho poskytovala svalnatý, nekomplikovaný základ, který efektivně kontrastoval s Bowieho divadelním vokálním přednesem a Ronsonovými extravagantními kytarovými výlety. Tato kombinace surové rytmické síly a sofistikované melodické invence dala Spiders osobitou identitu — nebyli čistě hard-rockovou kapelou ani art-rockovým ansámblem, ale něčím skutečně novým. Jejich živá vystoupení se vyznačovala explozivní energií, vizuální podívanou a sehraností ansámblové hry, jež popírala relativně krátkou dobu, po kterou hudebníci spolu pracovali.

Klíčové nahrávky s Bowiem

Spiders from Mars hráli na čtyřech studiových albech Bowieho během svého působení. Jejich příspěvky k Hunky Dory (1971) založily hudební partnerství, ačkoli album předchází formálnímu přijetí jména Spiders. The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars (1972) představuje definitivní dokument schopností kapely, obsahující sevřeně konstruované písně vyvažující komerční přitažlivost s uměleckou ambicí.

Aladdin Sane (1973), částečně nahrané během amerického turné, posunulo zvuk disonantnějším, jazzově ovlivněným směrem, zatímco Pin Ups (1973), album coververzí, ukázalo schopnost kapely přetvářet materiál britské invaze šedesátých let. Mimo Bowieho vlastní nahrávky sloužili Spiders také jako studiová kapela pro produkce, které Bowie realizoval pro jiné umělce, nejpozoruhodněji Transformer Lou Reeda (1972).

Rozloučení v Hammersmithu

Dne 3. července 1973 Bowie vystoupil na pódiu londýnského Hammersmith Odeon na poslední koncert Spiders from Mars. Během vystoupení, které natáčel D. A. Pennebaker pro dokumentární film Ziggy Stardust and the Spiders from Mars: The Motion Picture, Bowie oznámil publiku, že jde o poslední show, kterou kapela kdy odehraje. Oznámení šokovalo publikum a podle většiny svědectví i samotné členy kapely, kteří o Bowieho rozhodnutí nebyli předem informováni.

Rozloučení v Hammersmithu získalo v dějinách rocku legendární status. Koncertní záznam zachycuje Spiders na vrcholu jejich sil, podávající zuřivý set demonstrující mimořádnou hudební chemii mezi Bowiem a Ronsonem. Náhlost rozpuštění — Bowieho charakteristicky rozhodné přetnutí vazeb s tvůrčí fází, kterou považoval za uzavřenou — vyvolala značnou hořkost mezi členy kapely, kteří se na vrcholu své kolektivní slávy ocitli náhle bez práce.

Odkaz a následné kariéry

Po rozpuštění Spiders se každý člen vydal vlastní cestou. Ronson se pustil do sólové kariéry a pracoval jako producent a sideman pro umělce včetně Iana Huntera, Boba Dylana a Morrisseyho. Zůstal respektovanou postavou rockové hudby až do své smrti na rakovinu jater v roce 1993 ve věku čtyřiceti šesti let. Bolder pokračoval v hraní s Uriah Heep po mnoho let až do své smrti v roce 2013. Woodmansey pokračoval jako studiový bubeník a později založil projekt Holy Holy věnovaný provozování Bowieho hudby.

Vliv Spiders from Mars na následující generace hudebníků byl obrovský. Jejich fúze hard-rockové energie s glam divadelností a art-rockovou ambicí poskytla šablonu pro umělce sahající od New York Dolls a Suzi Quatro po pozdější interprety jako Smashing Pumpkins a Placebo. Vizuální dimenze kapely — kostýmy od Kansaie Yamamota, barvené vlasy, platformové boty — se ukázala jako stejně vlivná a prokázala, že rocková performance může fungovat jako forma totálního divadla. Spiders from Mars přetrvávají jako jedna z velkých doprovodných kapel v dějinách rocku; jejich krátká existence přinesla dílo, jehož dopad daleko přesáhl jejich tříleté působení.

Často kladené otázky