Bowieho dekáda mlčení: Proč zmizel? (2004–2012)

Infarkt: červen 2004

Dne 25. června 2004 utrpěl David Bowie akutní infarkt myokardu v zákulisí festivalu Hurricane ve Scheesselu v Německu. K příhodě došlo během evropské části turné A Reality Tour, které podporovalo jeho album Reality z roku 2003. Bowie byl převezen do nemocnice v Hamburku, kde podstoupil urgentní angioplastiku k odstranění zablokované koronární artérie.

Zbývající koncertní data turné byla okamžitě zrušena. V týdnech po zákroku se Bowie zotavoval v New Yorku v péči své ženy, supermodelky Iman, a jejich malé dcery Alexandrie Zahry Jonesové (“Lexi”), která se narodila v srpnu 2000. To, co fanoušci a média zpočátku považovali za dočasnou přestávku, se protáhlo v ticho trvající téměř celé desetiletí.

Stažení z veřejného života

Po svém zotavení se Bowie stáhl z veřejného života s důsledností, která udivila i jeho nejbližší. Neposkytoval žádné rozhovory, nevydával veřejná prohlášení o svém zdraví či uměleckých plánech a nenaznačoval, zda má v úmyslu znovu tvořit hudbu. Pro umělce, který byl od počátku sedmdesátých let v populární kultuře prakticky všudypřítomný, bylo toto mlčení bezprecedentní a pro jeho celosvětovou fanouškovskou základnu hluboce znepokojivé.

Nepřítomnost byla obzvláště nápadná vzhledem k rozběhu, který si Bowie vybudoval ve svém pozdním tvůrčím období. Jak Heathen (2002), tak Reality (2003) byly kritiky dobře přijaty a A Reality Tour patřilo k jeho komerčně nejúspěšnějším koncertním sériím. Infarkt přerušil to, co mnozí považovali za skutečnou tvůrčí renesanci — návrat k umělecké ambici a konzistenci, jež charakterizovaly jeho tvorbu s Brianem Enem v době berlínské trilogie.

Život v New Yorku s Iman

V průběhu let mlčení žil Bowie poklidně ve velkém bytě ve čtvrti SoHo na Manhattanu s Iman a Lexi. Přátelé a spolupracovníci, kteří se s ním v tomto období setkali, popisovali muže zjevně smířeného se svým stažením z centra pozornosti — navštěvoval umělecké výstavy, procházel knihkupectvími, chodil po městě a věnoval se domácímu životu s intenzitou, která nebyla možná během jeho dekád koncertování a nahrávání.

Kontrast s Bowieho dřívějším životem byl markantní. Umělec, který se znovuobjevil jako Ziggy Stardust, Aladdin Sane, Thin White Dukea tucet dalších person, si nyní zřejmě osvojil svou nejradikálnější identitu: identitu zcela soukromé osoby. Občas byl spatřen na ulicích dolního Manhattanu, ale tato setkání se stala spíše městským folklórem než mediálními událostmi — Bowie se úspěšně proměnil v přízrak, jenž strašil svou vlastní legendu.

Spekulace a fámy

Bowieho prodloužené mlčení vyvolalo intenzivní spekulace v hudebním tisku i mezi fanoušky. Teorie sahaly od zdravotních — že jeho srdeční stav je vážnější, než bylo veřejně sděleno — po psychologické, naznačující, že zážitek blízkosti smrti zásadně proměnil jeho vztah k performanci a veřejnému životu.

Někteří komentátoři spekulovali, že Bowie jednoduše odešel do důchodu a zvolil si ukončit kariéru podle vlastních podmínek, místo aby čelil klesajícím výsledkům, které sužovaly mnohé jeho současníky. Jiní poukazovali na příležitostné náznaky aktivity: zprávy, že byl viděn vstupovat do nahrávacích studií, že píše nový materiál nebo plánuje tajný projekt. Žádná z těchto fám nemohla být potvrzena a Bowieho management dodržoval politiku přísného mlčení ve všech záležitostech týkajících se jeho profesních plánů.

Vzácná vystoupení

Bowieho veřejná vystoupení během dekády mlčení byla mimořádně vzácná. Uskutečnil krátká, neohlášená hostování na koncertech přátel a spolupracovníků — nejpozoruhodněji se v roce 2005 připojil k Arcade Fire na pódiu a v roce 2006 se objevil na benefičním večeru Black Ball. Rovněž propůjčil svůj hlas několika nahrávacím projektům, včetně vokálního příspěvku k písni “Province” od TV on the Radio.

Tato letmá vystoupení pouze zintenzivňovala tajemství obklopující jeho nepřítomnost. Každé spatření vyvolalo vlnu spekulací o blížícím se návratu, ale Bowie nenabízel žádné veřejné komentáře ani závazky. Jeho syn Duncan Jones, v té době již etablovaný filmový režisér, příležitostně odpovídal na dotazy o otci v rozhovorech, ale soustavně odmítal diskutovat o Bowieho plánech.

Návrat: leden 2013

Dne 8. ledna 2013 — v den svých šedesátých šestých narozenin — ukončil Bowie mlčení jediným drtivým úderem. Bez předchozího ohlášení byl na jeho webových stránkách zveřejněn singl “Where Are We Now?”, strhující meditace o paměti a smrtelnosti odkazující na jeho léta v Berlíně. Současné oznámení nového alba The Next Day vyslalo šokovou vlnu hudebním světem.

Návrat byl řízen se stejnou pečlivou utajeností, jíž se vyznačovalo i samotné mlčení. Producent Tony Visconti, který s Bowiem spolupracoval od počátku sedmdesátých let, později odhalil, že album bylo nahráno v naprostém utajení během dvouletého období. Hudebníci podílející se na sessions byli zavázáni k mlčenlivosti a projekt byl utajen dokonce i před Bowieho vlastním vydavatelstvím, dokud nebyl dokončen.

Zpětně se dekáda mlčení jeví nikoli jako konec, ale jako nezbytná předehra. Stažení umožnilo Bowiemu přistoupit ke svému závěrečnému tvůrčímu období — zahrnujícímu The Next Day i mimořádné album Blackstar— z pozice těžce vydobyté jasnosti, oproštěné od tlaků koncertování, propagace a veřejných očekávání. Mlčení, stejně jako vše ostatní v Bowieho kariéře, bylo účelné a jeho zakončení bylo stejně dramatické jako cokoli, co kdy zinscenoval.