Sloní muž (Broadway 1980–1981): Bowieho oceněná divadelní role

Přehled: Bowie na Broadwayi

V létě 1980 podnikl David Bowie jeden z nejnečekanějších kroků své kariéry: souvislé angažmá na Broadwayi ve hře Bernarda Pomerance The Elephant Man. Po přibližně pět měsíců, od 29. července 1980 do 3. ledna 1981, Bowie ztvárňoval roli Johna Merricka — těžce deformovaného muže z viktoriánské doby, který se stal cause célèbre londýnské společnosti konce devatenáctého století — v Booth Theatre. Angažmá představovalo rozhodnou demonstraci umělecké vážnosti a prokázalo, že Bowieho divadelní talent dalece přesahoval rockové pódium.

Rozhodnutí přijmout roli přišlo v období tvůrčí konsolidace. Bowie nedávno vystoupil z berlínského období a nahrával Scary Monsters (and Super Creeps), album, jež se ukáže jako jedno z jeho kriticky nejuznávanějších děl. Broadwayské angažmá probíhalo souběžně s touto tvůrčí aktivitou a disciplína nočního živého vystupování spíše zostřila než rozředila jeho hudební soustředění.

Obsazení a příprava

Bowie nahradil Philipa Anglima, který roli Merricka vytvořil v broadwayské inscenaci. Režisér Jack Hofsiss Bowieho obsadil poté, co ho viděl vystupovat, a rozpoznal, že muzikantovo zázemí v pantomimě — Bowie studoval u Lindsaye Kempa na konci šedesátých let — a jeho rozsáhlé zkušenosti s fyzickou charakterizací skrze alter ega jako Ziggy Stardust a Thin White Duke z něj činily neobvykle dobře připraveného kandidáta pro nároky role.

Bowie přistoupil k přípravě s charakteristickou intenzitou. Studoval historické záznamy o Merrickově životě, zkoumal lékařské popisy jeho stavu a zkoumal společenský kontext postojů viktoriánské Anglie k fyzické odlišnosti. Zavázal se rovněž k důslednému rozvrhu osmi představení týdně, jaký Broadway vyžaduje — disciplína ostře kontrastující s přerušovaným harmonogramem rockového turné. Příprava odrážela skutečný závazek k hereckému řemeslu, nikoli propagační cvičení či celebritní kousek.

Herecký přístup a fyzická proměna

Nejpůsobivějším aspektem Bowieho výkonu bylo jeho spoléhání na čistě fyzické prostředky k vyjádření Merrickova stavu. Inscenační koncept, stanovený ještě před Bowieho zapojením, zcela vypustil protetický make-up, vycpávky a speciální efekty. Herec ztvárňující Merricka musel naznačit těžké abnormality kostry a tkání postavy výhradně tělesným zkroucením — pokřivenou páteří, vysunutým kyčlem, staženou paží a zkresleným výrazem tváře, to vše udržovaným po celou dobu každého představení.

Tento přístup vyžadoval úroveň fyzické kontroly a vytrvalosti, jež přímo čerpala z Bowieho školení v pantomimě a fyzickém divadle. Jeho schopnost udržovat zdeformovaný postoj po celé dlouhé scény a přitom současně přednášet dialog s emocionální subtilností a nuancí ohromila jak publikum, tak kritiky. Fyzická proměna byla o to pozoruhodnější, že se odehrávala v plném dohledu publika, jež sledovalo, jak Bowie na počátku hry přechází ze svého vlastního vzpřímeného držení těla do Merrickovy zkroucené podoby.

Emocionální jádro Bowieho interpretace se soustředilo na Merrickovu inteligenci, citlivost a tichou důstojnost tváří v tvář světu, který ho vnímal primárně jako lékařskou kuriozitu. Bowie vnesl do role zranitelnost, jež překvapila pozorovatele obeznámené pouze s jeho rockovými personami, a odhalil schopnost nestřeženého emocionálního výrazu, kterou jeho hudba dosud projevovala jen sporadicky.

Kritické přijetí

Kritici, kteří očekávali diletantský výlet rockové hvězdy do legitimního divadla, byli nuceni přehodnotit svá očekávání. Kritický konsensus byl převážně pozitivní. Recenzenti chválili Bowieho fyzické nasazení, jeho emocionální rozsah a schopnost zmizet v postavě naprosto odlišné od jeho veřejné persony. Inscenace byla během jeho angažmá soustavně vyprodaná, přitahujíce publikum zahrnující jak divadelní znalce, tak Bowieho fanoušky, kteří se s Broadwayí setkávali poprvé.

Angažmá prokázalo, že Bowieho divadelní instinkty, tříbené léty vytváření a obývání rockových person, se mohou účinně přenést do formálního dramatického kontextu. Jeho výkon nebyl atrakcí z kuriozit, ale podstatným uměleckým příspěvkem k náročné inscenaci, a vysloužil si respekt newyorské divadelní komunity. Angažmá rovněž přivedlo do broadwayských divadel novou demografickou skupinu, předjímajíce pozdější fenomén popkulturních osobností přitahujících mladé publikum k živému představení.

Význam v Bowieho kariéře

Angažmá v The Elephant Man zaujímá osobité místo v Bowieho širší umělecké biografii. Potvrdilo, že jeho talenty se neomezují na hudbu a rockové vystupování, ale zasahují do legitimního dramatického umění. Zkušenost ovlivnila jeho následnou filmovou práci, včetně rolí ve filmech Hlad (1983), Veselé Vánoce, pane Lawrenci (1983) a Labyrint (1986), z nichž každý profitoval z jevištní disciplíny a emocionální hloubky, již rozvinul během broadwayského angažmá.

V širším měřítku představoval The Elephant Man Bowieho nejexplicitnější angažmá s tématy fyzické odlišnosti, sociálního vyloučení a konstrukce identity skrze pohled druhých — záležitosti přítomné v jeho tvorbě od vytvoření Majora Toma a Ziggyho Stardust. V Merrickovi nalezl Bowie postavu, jejíž zkušenost radikální jinakosti rezonovala s jeho celoživotní fascinací outsiderem. Role mu nabídla příležitost prozkoumat tato témata s přímostí a emocionální průhledností, jež ochranné vrstvy rockových person ne vždy umožňovaly.

Broadwayské angažmá se rovněž časově krylo s tvorbou „Ashes to Ashes“ a alba Scary Monsters, děl představujících sumář Bowieho dosavadního uměleckého vývoje. Souběh těchto projektů — divadelního a hudebního, interpretačního a tvůrčího — naznačuje období neobvyklé umělecké integrace, v němž se různé prameny Bowieho talentu setkaly a vytvořily některá z jeho nejdokonalejších děl napříč obory.

Často kladené otázky