Lodger (1979): Bowieho experiment s world music
Poslední album berlínské trilogie — experimentální nahrávací metody, Boys Keep Swinging a Bowieho nejpodceňovanější dílo.
Dokončení Berlínské trilogie
Lodger, vydaný v květnu 1979, představuje závěrečnou kapitolu Berlínské trilogie Davida Bowieho, přesto se od svých předchůdců odlišuje jak metodou, tak celkovým vyzněním. Zatímco Low (1977) roztříštilo popové skladatelství do ambientní abstrakce a „Heroes“ (1977) vyvážilo experimentální textury s hymničností a emocionální silou, Lodgerzvolil zásadně odlišnou strategii. Šlo podle Bowieho vlastního popisu o cestopis — album posedlé pohybem, vykořeněním a zkušeností věčného cizince procházejícího neznámými kulturami.
Navzdory svému zařazení do Berlínské trilogie nebylo album Lodger primárně nahráno v Berlíně. Hlavní nahrávací seance probíhaly v Mountain Studios v Montreux ve Švýcarsku, s dalšími pracemi dokončenými v Record Plant v New Yorku. Tento geografický posun byl sám o sobě tematicky příhodný: námět alba se týká přesunu spíše než příjezdu, stavu existence mezi místy spíše než zakořenění v jedné konkrétní lokaci.
Nahrávací proces a experimentální metody
Nahrávací seance pokračovaly ve spolupracující metodologii, kterou Bowie vyvinul s Brianem Enem a producentem Tonym Viscontim napříč dvěma předcházejícími alby. Enovy karty Oblique Strategies byly rozsáhle využívány k vytváření aleatorických tvůrčích omezení navržených tak, aby vtlačily hudebníky na neznámé území. V jednom proslulém případě dostali členové kapely instrukci, aby si zcela vyměnili nástroje, přičemž každý hudebník hrál na nástroj, se kterým měl jen minimální nebo žádné zkušenosti. Výsledné výkony byly poté editovány a cizelovány, přičemž se zachovala syrová energie a nepředvídatelnost původních záběrů.
Americký kytarista Adrian Belew, který se později připojí ke King Crimson, byl přizván jako náhrada za Roberta Frippa a přispěl hranatými, disonantními kytarovými linkami, jež dodaly celému dílu novou texturální dimenzi. Rytmická kytara Carlose Alomara a perkuse Dennise Davise tvořily rytmický základ, zatímco Eno přispíval syntezátorovými úpravami a konceptuálními produkčními strategiemi, jež udržovaly kontinuitu s dřívějšími berlínskými nahrávkami.
World music a globální perspektivy
Lodger patřil k prvním významným rockovým albům, která se věcně zabývala nezápadními hudebními tradicemi a o několik let předjímala hnutí world music, jež se naplno prosadilo až v polovině 80. let. Jednotlivé skladby čerpaly z tureckých, marocských, východoafrických a východoasijských hudebních idiomů, přičemž tyto vlivy filtrovaly skrze optiku artrockovéhho experimentování. Bowie k těmto tradicím nepřistupoval jako muzikolog, ale jako neklidný cestovatel vstřebávající zvukové fragmenty a kulturní dojmy a skládající je do nových konfigurací.
Tato globalizovaná perspektiva se promítla i do textového obsahu alba, které se zabývalo tématy kulturního vykořenění, turismu a politiky mezikulturních setkávání. Název alba evokuje postavu dočasného obyvatele — někoho, kdo obývá prostor, aniž by k němu patřil. Toto pojetí permanentní přechodnosti rezonovalo s Bowieho vlastní potulnou existencí i se širším stavem kosmopolitanismu pozdního dvacátého století, čímž album působilo předvídavě způsoby, které nebyly plně doceněny v době jeho vydání.
Klíčové skladby a kompozice
„Fantastic Voyage“ otevírá album reflexivní, téměř elegickou meditací o závodech v jaderném zbrojení, jejíž jemná melodie zastírá závažnost svého námětu. „African Night Flight“ využívá rychlopalný vokální projev nad hustou rytmickou texturou inspirovanou východoafrickou hudbou. „Move On“ vzniklo obrácením akordové progrese dřívější Bowieho skladby — charakteristicky konceptuální přístup ke komponování, jenž ztělesňoval étos tvůrčího přemisťování celého alba.
„Boys Keep Swinging“, vydaný jako hlavní singl, kombinoval záměrně naivní text o maskulinním privilegiu s aranžmá odehraným na vyměněných nástrojích, čímž vznikl uvolněný, asymetrický groove. „DJ“ nabídl sarkastický portrét rozhlasového diskžokeje pohlceného vlastní důležitostí. „Look Back in Anger“, nesoucí název po slavné hře Johna Osborna, přinesl jeden z nejkonvenčněji strukturovaných rockových výkonů alba. „Red Sails“ kanalizoval motorické rytmy německého krautrocku, zatímco „Red Money“ adaptovalo instrumentální podklad ze skladby Iggyho Popa, kterou Bowie spolunapsal a produkoval.
Kritické přijetí
Při vydání se Lodger dočkalo rozporuplného kritického přijetí. Recenzenti měli potíže zasadit album do narativního oblouku vytvořeného jeho předchůdci a nacházeli ho méně bezprostředně výrazné než radikální formální inovace Low či emocionální velkolepost „Heroes“. Album dosáhlo čtvrté příčky ve Spojeném království a dvacáté ve Spojených státech — respektabilní, leč neatraktivní čísla, jež ho řadila pod obě předcházející alba trilogie v komerčním měřítku.
Obtíž byla zčásti percepční: publikum i kritici očekávali revoluční prohlášení srovnatelné s Low a rozptýlenější, eklektičtější charakter Lodgerse nepropůjčoval ke stejnému druhu dramatického narativu. Jeho specifické přednosti — odvážnost, vtip, globální hudební slovník — byly subtilnější a odměňovaly opakovaný poslech spíše než aby přinášely potěšení okamžitě.
Odkaz a přehodnocení
Album Lodger prošlo od svého vydání výrazným kritickým přehodnocením. Následující generace hudebníků a kritiků je uznaly jako předvídavý a nedoceněný počin — album, které anticipovalo vývoj v oblasti world music, post-punku a new wave roky předtím, než tato hnutí vstoupila do mainstreamu. Jeho vliv lze vysledovat v díle umělců sahajících od Talking Heads a Japan po Vampire Weekend a Dirty Projectors, kteří všichni zkoumali podobná průsečíky západního popu a nezápadních hudebních tradic.
V rámci Bowieho katalogu slouží Lodger jako nepostradatelný závěr Berlínské trilogie, prokazující, že experimentální impulz, který oživoval Low a „Heroes“, se mohl projevit i v jiných formách než ambientní introspekce či hymnická intenzita. Stojí jako svědectví Bowieho neklidné zvídavosti a jeho zásadní neochoty opakovat úspěšný vzorec, a to ani tehdy, když mu tento vzorec přinesl nejlepší kritické ohlasy jeho kariéry.