Tonight (1984): Blue Jean a kritické zklamání

Kontext: Tlak po Let's Dance

Mimořádný komerční úspěch alba Let's Dance(1983) — které se prodalo v více než deseti milionech kopií celosvětově a proměnilo Bowieho z kultovního umělce v mainstreamovou popovou superstar — vytvořilo očekávání, která se ukázala jako neudržitelná. Úspěch alba v kombinaci s turné Serious Moonlight, které ho podpořilo, postavilo Bowieho na komerční vrchol jeho kariéry. Vydavatelství EMI Records, dychtivé využít této dynamiky, naléhalo na album-nástupce ve zrychleném harmonogramu.

Bowie později přiznal, že tento tlak ho přivedl k tvůrčímu přístupu, který upřednostňoval účelnost před inspirací. Zatímco Let's Dance těžilo z tvůrčího partnerství s producentem Nilem Rodgersem a skutečného nadšení pro taneční pop, nahrávací seance pro Tonight se vyznačovaly mechaničtějším procesem skládání materiálu bez jasné umělecké vize. Výsledkem bylo album, které navzdory dosažení prvního místa ve Spojeném království je obecně považováno za jeden z nejméně podstatných záznamů v Bowieho rozsáhlém katalogu.

Nahrávání a produkce

Tonightbylo nahráno v Le Studio v Morin-Heights v Quebecu během května a června 1984. Album produkoval Bowie ve spolupráci s Derekem Bramblem a Hughem Padghamem. Poměrně krátké nahrávací období — výrazně kratší než čas, který Bowie věnoval svým nejambicióznějším projektům — odráželo jak komerční tlak na rychlé pokračování, tak to, co kritici interpretovali jako sníženou míru tvůrčí angažovanosti.

Produkční styl se výrazně opíral o vyleštěný, syntezátory nasycený zvuk, který dominoval popové hudbě poloviny 80. let. Zatímco Let's Dance nasadilo komerční produkční techniky ve službě silného originálního materiálu, zvukový lesk alba Tonight byl méně přesvědčivý a často sloužil spíše k maskování než k posílení podkladového songwritingu. Iggy Pop přispěl hostujícím zpěvem k titulní skladbě, přepracování písně, kterou dvojice původně napsala pro Popovo album Lust for Life (1977), ačkoliv nová verze nahradila syrovou naléhavost originálu reggae aranžmá, které rozdělilo posluchače.

Hudební obsah a coververze

Patrně nejčastěji citovanou kritikou alba Tonight je jeho výrazná závislost na coververzích a přepracováních dříve nahraného materiálu. Z devíti skladeb alba byly čtyři coververze: „Don't Look Down“ (původně od Iggyho Popa), titulní skladba „Tonight“ (napsaná s Popem pro Lust for Life), „God Only Knows“ (původně od The Beach Boys) a „I Keep Forgettin'“ (původně od Chucka Jacksona). Tento neobvykle vysoký podíl neoriginálního materiálu naznačoval mnohým pozorovatelům, že Bowie vstoupil do studia bez dostatečné zásoby vlastních nových písní.

Původní skladby na albu se kvalitativně výrazně liší. „Loving the Alien“ a „Blue Jean“ obstojí jako skutečně silné skladby, které by byly přijatelným přínosem na jakékoliv Bowieho album, zatímco písně jako „Tumble and Twirl“ a „Neighborhood Threat“ (další přepracování Iggyho Popa) byly přijaty s menším nadšením. Celkový dojem je album sestavené z nesourodých prvků, nikoliv koncipované jako koherentní umělecké prohlášení.

Singly: „Blue Jean“ a „Loving the Alien“

„Blue Jean“ vyšel jako hlavní singl alba v září 1984 a stal se jeho komerčně nejúspěšnější skladbou — dosáhl šestého místa v Británii a osmého ve Spojených státech. Píseň doprovázela dvacetijednaminutová filmová miniatura nazvaná Jazzin' for Blue Jean, režírovaná Julienem Templem, která získala cenu Grammy za nejlepší krátké hudební video. Film obsadil Bowieho do dvojrole — jako obyčejného fanouška a jako okázalou rockovou hvězdu jménem Screaming Lord Byron — a prokázal sebeironický humor, který samotnému albu většinou chyběl.

„Loving the Alien“ vyšel jako druhý singl a navzdory poměrně skromnému umístění v hitparádách (19. místo v Británii) se dočkal značného kritického přehodnocení v následujících dekádách. Jeho rozlehlé, atmosférické aranžmá a textově ambiciózní meditace o náboženském konfliktu a kolonialismu jsou nyní obecně považovány za vrchol alba — připomínku hloubky, jíž byl Bowie schopen i ve svých nejméně inspirovaných obdobích.

Kritické přijetí

Kritická odezva na album Tonight při jeho vydání byla převážně negativní. Recenzenti poukazovali na přílišné spoléhání na coververze, absenci tvůrčího riskování a celkový dojem, že Bowie těží z komerční přízně vytvořené albem Let's Dance, místo aby se umělecky posouvat dál. Album bylo nepříznivě srovnáváno nejen s Bowieho vlastní dřívější tvorbou — zejména berlínskou trilogiía glamrockovými skvosty — ale i s odvážnější tvorbou jeho současníků.

Bowie sám postupně toto kritické hodnocení sdílel. V rozhovorech od 90. let soustavně řadil Tonight mezi svá nejméně uspokojivá alba a popisoval je jako produkt komerčního tlaku spíše než autentického uměleckého impulzu. Tato upřímná sebekritika přispěla k reputaci alba jako varovného příkladu toho, co se stane, když umělec Bowieho kalibru podřídí tvůrčí instinkt požadavkům trhu.

Komerční výsledky

Navzdory kritickému přijetí si Tonight při vydání vedlo komerčně poměrně dobře — dosáhlo prvního místa britské albové hitparády a jedenáctého místa amerického žebříčku Billboard 200. Tyto výsledky, jakkoli solidní, představovaly výrazný pokles oproti mimořádným prodejům alba Let's Dance. Album těžilo ze setrvačné dynamiky Bowieho mainstreamového průlomu a z úspěchu singlu „Blue Jean“, ale bylo zřejmé, že trajektorie klesajících výnosů již započala.

Odkaz v Bowieho kariéře

Tonight zaujímá nepohodlnou pozici v Bowieho diskografii — jde o první album v sekvenci komerčně motivovaných, ale umělecky neuspokojivých nahrávek, která se protáhla přes album Never Let Me Down (1987). Společně tato alba vytvářejí to, co fanoušci a kritici často označují jako Bowieho „ztracená léta“ — období, z něhož se nakonec vymanil radikálním zásahem v podobě projektu Tin Machine.

Album slouží jako poučný protipól ke tvůrčím vrcholům, které ho rámují — inovativním triumfům berlínské éry na jedné straně a odvážnému experimentování jeho tvorby z 90. let na druhé. Jeho relativní neúspěch podtrhuje pravdu o Bowieho kariéře: jeho nejlepší díla neměnně vznikala v obdobích tvůrčího rizika a osobní proměny, zatímco jeho nejslabší alba byla ta vytvořená pod tíhou komerčního očekávání.

Často kladené otázky