"Heroes" (1977): Album
Nahrávání v Hansa Studios u Berlínské zdi s Robertem Frippem — druhé a nejoslavovanější album berlínské trilogie.
Druhé berlínské album
„Heroes“ je dvanácté studiové album Davida Bowieho, vydané 14. října 1977 u RCA Records. Představuje druhou část Berlínské trilogie, zasazenou mezi alba Low a Lodger. Nahrávané v politicky nabité atmosféře rozděleného Berlína, album patří k Bowieho kriticky nejuznávanějším uměleckým počinům a představuje milník ve vývoji art rocku, ambientní hudby a post-punku.
Stejně jako jeho předchůdce Low je album rozděleno na dvě odlišné poloviny: písňově orientovanou první stranu a převážně instrumentální druhou stranu formovanou ambientním a elektronickým experimentováním. Zatímco Low se vyznačovalo introspekcí a uzavřeností, „Heroes“ vyzařuje vzdornou, navenek směřující energii — nikde zřetelněji než v oslavované titulní skladbě, jež se stala jednou z nejikoničtějších písní v dějinách populární hudby.
Nahrávání ve studiích Hansa
Album bylo nahráváno během července a srpna 1977 ve studiu Hansa Tonstudio v západoberlínské čtvrti Kreuzberg. Studio, situované přibližně 500 metrů od Berlínské zdi, zabíralo honosný bývalý taneční sál, jehož vysoké stropy a rozlehlé prostory dodávaly nahrávkám přirozený dozvuk, který zásadně ovlivnil zvukový charakter alba. Z oken Studia 2 mohli hudebníci pozorovat strážní věže východoněmeckých pohraničníků a pustý mrtvý pás oddělující dvě poloviny města.
Producent Tony Viscontivyužil akustiku studia s pozoruhodnou vynalézavostí. Jeho technika tří mikrofonů při nahrávání Bowieho vokálů na titulní skladbu — mikrofony umístěné v různých vzdálenostech s elektronickými hradly, která se otevírala teprve při překročení prahové hlasitosti — zůstává jednou z nejslavnějších producenských inovací v dějinách nahrávání. Tato technika vytvářela dojem, jako by se Bowieho hlas rozpínal od intimního šepotu k ohromující, prostor vyplňující síle.
Klíčoví spolupracovníci: Eno, Fripp, Visconti
Tvůrčí jádro alba tvořili Bowie, Brian Eno a Visconti — tentýž triumvirát, který produkoval Low. Eno působil jako spoluautor a přispíval texturami syntezátoru EMS Synthi AKS, atmosférickými úpravami a svou metodologií Oblique Strategies, která vnášela do tvůrčího procesu náhodné podněty s cílem narušit zaběhané kompoziční návyky. Jeho ambientní cítění bylo obzvláště vlivné na instrumentální druhou stranu alba.
Zakladatel King Crimson Robert Fripp byl přizván ke spolupráci na kytaře během krátkého pobytu v Berlíně. Fripp nahrál své party v jediném tříhodinovém sezení, přičemž posílal kytarový signál přes Enovy syntezátorové efekty a generoval tak pronikavé, zpětnovazební linie, jež definují skladby jako titulní píseň či „Beauty and the Beast“. Stálá kapela — Carlos Alomarna rytmickou kytaru, George Murray na baskytaru a Dennis Davis na bicí — poskytovala rytmický základ.
Strana A: Písně vzdoru a romantiky
První strana alba obsahuje šest vokálních skladeb pohybujících se od agresivního art rocku po křehkou baladiku. „Beauty and the Beast“ otevírá album hranatou, disonantní energií, zatímco „Joe the Lion“ odkazuje na performančního umělce Chrise Burdena a sálá intenzitou blízkou punku. „Sons of the Silent Age“ nabízí meditaci o odcizené modernitě ve středním tempu a „Blackout“ přetavuje Bowieho zkušenosti s fyzickým kolapsem během berlínského období.
Ústředním bodem je titulní skladba „Heroes“, inspirovaná výjevem, kdy se Visconti a doprovodná zpěvačka Antonia Maassová líbali u Berlínské zdi. Její příběh o milencích, kteří si vybojovávají okamžik transcendence na pozadí politického útlaku, z ní učinil pravděpodobně Bowieho nejuniverzálněji rezonující kompozici. Skladba se buduje od tichého úvodu k drtivému vyvrcholení prostřednictvím Viscontiho odstupňované mikrofonní techniky a Frippovy eskalující kytarové zpětné vazby.
Strana B: Instrumentální krajiny
Druhá strana „Heroes“ rozšiřuje ambientní experimentování, které Eno a Bowie rozpracovali na druhé straně Low. Čtyři převážně instrumentální kompozice — „V-2 Schneider“ (pocta Florianu Schneiderovi z Kraftwerk), „Sense of Doubt“, „Moss Garden“ a „Neuköln“ — vytvářejí suitu zvukových krajin, jež s bezprostřední naléhavostí evokují atmosféru Berlína za studené války.
„Moss Garden“ je pozoruhodná Bowieho hrou na koto, japonský strunný nástroj, vrstvený přes jemné syntezátorové plochy. „Neuköln“ představuje Bowieho syrový, neupravený saxofon evokující tureckou přistěhovaleckou čtvrť Západního Berlína. Závěrečná skladba „The Secret Life of Arabia“ se vrací k vokálnímu území s exotickou, rytmicky komplexní kompozicí, jež předjímá world music exploraci alba Lodger.
Odkaz a přehodnocení
„Heroes“ dosáhlo třetího místa v žebříčku UK Albums Chart a pětatřicátého místa ve Spojených státech. Kritické přijetí bylo převážně pozitivní — recenzenti album uznali jako zásadní umělecký počin, ačkoli některým připadala instrumentální druhá strana náročná. Časem pověst alba výrazně vzrostla a dnes je spolu s Low pravidelně uváděno jako tvůrčí zenit Berlínské trilogie.
Vliv alba přesahuje hranice mnoha žánrů. Jeho fúze art rockové písňové tvorby s ambientní elektronikou poskytla plán pro post-punkové umělce včetně Joy Division, Siouxsie and the Banshees a Bauhaus. Instrumentální skladby předjímaly vývoj v ambientním technu a elektronické hudbě, k němuž docházelo v následujících desetiletích. Philip Glass adaptoval album do své Symfonie č. 4(1996), přičemž jeho kompozice využil jako výchozí materiál pro orchestrální reinterpretaci — svědectví o strukturální sofistikovanosti a trvalém uměleckém významu díla.