Life on Mars? (1971): Největší píseň všech dob

Mistrovské dílo art popu

“Life on Mars?” je široce považována za jednu z nejlepších písní, které David Bowie kdy napsal — a v širším kontextu za jeden z největších úspěchů v dějinách populární hudby. Vydaná na albu Hunky Dory v prosinci 1971 a jako singl v červnu 1973, píseň kombinuje rozmáchlou, filmovou melodii s textem mimořádné hutnosti, nejednoznačnosti a emocionální síly. Je to píseň, která jako by obsahovala všechno: portrét adolescentní frustrace, kritiku mediální kultury, nářek nad ztracenou nevinností a existenciální výkřik směřovaný ke kosmu — to vše stlačené do necelých čtyř minut.

Píseň přišla v klíčovém okamžiku Bowieho kariéry. Po nečekaném úspěchu “Space Oddity” v roce 1969 strávil Bowie dva frustrující roky ve snaze najít publikum pro svou stále ambicióznější hudbu. Hunky Dorypředstavovalo tvůrčí průlom — okamžik, kdy se Bowieho písničkářství, vokální výkon a umělecká vize spojily v něco plně realizovaného. A “Life on Mars?” bylo korunovačním klenotem alba.

Spojení s Frankem Sinatrou

Původ “Life on Mars?” je neoddělitelný od písně, kterou Bowie nenapsal — přesněji řečeno, od písně, kterou se pokusil napsat, ale byla odmítnuta. V roce 1968 dostal mladý Bowie zakázku napsat anglický text k “Comme d'habitude”, francouzskému šansonu, který původně napsal a nahrál Claude François. Bowie vytvořil verzi nazvanou “Even a Fool Learns to Love”, ale jeho text byl vydavateli zamítnut. Zakázku místo toho dostal kanadský skladatel Paul Anka, který napsal zcela nový anglický text a píseň přejmenoval na “My Way”. Tu následně nahrál Frank Sinatra v roce 1969 a stala se jednou z nejslavnějších populárních písní dvacátého století.

Bowie se k celé zkušenosti stavěl s charakteristickým suchým humorem. Na průvodním textu alba Hunky Dorypřidal vedle “Life on Mars?” jednoduchou poznámku: “Inspired by Frankie.” Spojení nebylo pouze anekdotické. Bowie použil akordovou strukturu “Comme d'habitude” / “My Way” jako záměrný výchozí bod pro “Life on Mars?” a na jejím harmonickém základu vystavěl zcela novou a daleko komplexnější skladbu. Výsledkem byla píseň, která uznávala své kořeny a zároveň je zcela přesahovala — hudební akt tvůrčí pomsty, proměňující odmítnutou zakázku v umělecké dílo, které přežije i onu píseň, která ji nahradila.

Interpretace textu a obraznost

Text “Life on Mars?” patří mezi nejanalyzovanější a nejdiskutovanější v Bowieho katalogu. Píseň otevírá živým portrétem dívky s myší barvou vlasů, jejíž rodiče se hádají a jejíž svět definuje nuda a frustrace. Uteče do kina, ale film, na který se dívá, nepřináší skutečný únik — je to pouze další vrstva uměle vytvořeného zážitku, osídleného námořníky rvoucími se v tanečním sále a přítomností násilí a deziluze i v říši fantazie.

S postupem písně se obraznost stává stále surreálnější a kaleidoskopičtější. Myši zaujímají pozice v galerii, dělníci stávkují proti utlačující autoritě a Mickey Mouse dorostl v něco obludného. Text vrství obraz na obraz způsobem, který je bližší modernistické poezii než konvenčnímu popovému textařství, čímž vytváří koláž kulturních odkazů a emocionálních stavů, která se vzpírá zredukování na jediný význam.

Refrén — se svou stoupající melodií a opakovanou otázkou z názvu — funguje jako emocionální a filozofické jádro písně. Otazník je zásadní. Bowie neprohlašuje, že na Marsu existuje život; ptá se, zda by mohlo existovat něco za hranicemi zklamání pozemského bytí, nějaká alternativní realita, kde jsou sliby umění a fantazie skutečně naplněny. Je to otázka zrozená z frustrace, úžasu a odmítání přijmout, že to, co kolem sebe vidíme, je vše, co existuje.

Rick Wakeman a klavírní aranžmá

Klavírní part v “Life on Mars?” je jedním z nejslavnějších instrumentálních výkonů na jakékoli Bowieho nahrávce a dodal ho Rick Wakeman — v té době dvaadvacetiletý session muzikant, který se ještě nepřipojil k progresivní rockové skupině Yes, s níž se později proslavil. Wakeman byl klasicky vzdělaný pianista, absolvent Royal College of Music, a jeho technická zdatnost a přirozený smysl pro dramatické aranžmá z něj udělaly ideálního interpreta Bowieho kompozice.

Wakemanův výkon se vyznačuje orchestrálním rozmachem a emocionální expresivitou. Jeho klavír není pouhým doprovodem vokálu — poskytuje druhý narativní hlas, komentující a zesilující emocionální trajektorii písně. Stoupající běhy ve slokách, hřmící akordy refrénu a delikátní figury v mezihře — to vše přispívá k výkonu, který je současně virtuózní a hluboce hudební.

Wakeman o této session v pozdějších letech často hovořil a poznamenal, že dostal standardní session honorář — vzpomínal na částku přibližně devět liber. Také popsal zkušenost ze slyšení Bowieho vokálního výkonu ve studiu jako jeden z nejmocnějších hudebních momentů, kterým byl za svou kariéru svědkem. Spolupráce mezi Bowieho hlasem a Wakemanovým klavírem je klíčová pro to, co dělá z “Life on Mars?” tak transcendentní nahrávku.

Nahrávání a produkce

“Life on Mars?” bylo nahráno v Trident Studios v Londýně, v témže zařízení, kde Bowie o dva roky dříve nahrál “Space Oddity”. Sessions produkoval Ken Scott, bývalý zvukový inženýr Beatles, který pracoval v Abbey Road Studios a přinesl do projektu pečlivý zvukový cit. Bowie působil jako koproducent, což bylo stále častější uspořádání, jak jeho jistota ve studiu rostla.

Aranžmá se rozvíjí od Wakemanova klavíru a Bowieho vokálu do plného orchestrálního prostředí. Mick Ronson, Bowieho kytarista a hudební ředitel, aranžoval smyčcové party a prokázal schopnost orchestrace, která daleko přesahovala jeho roli rockového kytaristy. Ronsonovy smyčce vstupují postupně, přidávají vrstvy harmonické bohatosti a emocionální váhy k progresi písně. V závěrečném refrénu je zapojen plný orchestr a pozvedá píseň ke klimaxu téměř ohromující intenzity.

Baskytaru hrál Trevor Bolder a na bicí hrál Mick “Woody” Woodmansey — oba členové The Spiders from Mars, skupiny, která Bowieho doprovázela v éře Ziggyho Stardusta. Kombinace Wakemanova klasického klavíru, Ronsonových orchestrálních aranžmá a rockové rytmické sekce vytvořila zvuk, který překlenoval propast mezi uměleckou hudbou a populární písní — syntéza, která se stala jedním z Bowieho určujících úspěchů.

Kontext v rámci alba Hunky Dory

“Life on Mars?” zaujímá ústřední pozici na albu Hunky Dory, čtvrtém studiovém albu Davida Bowieho, vydaném 17. prosince 1971. Album představovalo významný tvůrčí skok pro Bowieho, prezentovalo novou vyzrálost v jeho písničkářství a ochotu zabývat se komplexními tématy — umělecký vliv, identita, sláva a podstata tvůrčí práce.

Album zahrnuje několik dalších skladeb, které se staly základními kameny Bowieho kánonu: “Changes”s deklarací neustálé proměny; “Oh! You Pretty Things”, meditace o evoluční sukcesi, která Bowiemu přinesla první umístění v první dvacítce UK (v provedení Petera Noonea z Herman's Hermits); “Queen Bitch”, syrový rocker ovlivněný Velvet Underground; a hluboce osobní “Kooks”, napsaná pro Bowieho novorozeného syna Duncana.

Navzdory své kvalitě nebylo Hunky Dory při prvním vydání velkým komerčním úspěchem. Teprve po explozivním dopadu alba The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Marsv roce 1972 se publikum vrátilo k Hunky Dory a rozpoznalo v něm mistrovské dílo, kterým bylo. Opožděné vydání “Life on Mars?” jako singlu v červnu 1973 — téměř dva roky po albu — těžilo z Bowieho slávy z éry Ziggyho a vyneslo píseň na 3. místo UK žebříčku.

Odkaz a kulturní význam

“Life on Mars?” se trvale objevuje v kritických seznamech největších písní všech dob. V anketách organizací jako NME, Rolling Stone a BBC se pravidelně umisťuje v první padesátce a často v první desítce. Její vliv lze vysledovat u dalších generací art popu a alternativního rocku, od Kate Bush a Radiohead po Arcade Fire a Rufuse Wainwrighta.

Píseň propůjčila svůj název televiznímu seriálu BBC Life on Mars (2006–2007), sci-fi dramatu, v němž je moderní policejní detektiv přenesen zpět do roku 1973. Název seriálu sloužil jako uznání schopnosti písně evokovat zvláštní druh kulturní dislokace — pocit být ztracený ve světě, který je současně známý i cizí.

Po Bowieho smrti 10. ledna 2016 patřilo “Life on Mars?” mezi písně nejčastěji citované v poctách a na pietních obřadech. Její kombinace hudební velkoleposti, textové komplexity a emocionální zranitelnosti jako by ztělesňovala vše, čím byl Bowie nenahraditelný. Vedle “Heroes”, “Space Oddity” a “Under Pressure” zůstává jednou z písní nejúžeji spjatých s Bowieho uměleckým odkazem — dílem populární hudby, které aspiruje na vysoké umění a dosahuje ho.

Často kladené otázky